Kronika akcí

Hra po Praze 20.11. 2004

Stejně jako v předchozích letech, i letos se uskutečnila hra po Praze. Protože přípravný tým dospěl k závěru, že tradiční místo konání - oficiální centrum Prahy - je už pro děti příliš známé a jen máloco by je mohlo překvapit, přesunula se hra na Vyšehrad. Zde uvítala Myška ráno v 10:00 přesně 21 dětí a rozdělila je do čtyř skupinek, které vedli Řepa, Veronika, Maruška a Bětka. Skupinky dostaly seznam míst, která mají navštívit a seznámit se na nich s herními postavami. Tyto postavy pak dětem zadávaly různé úkoly a za splnění těchto úkolů mohly skupinky obdržet části tajemné skládanky nebo jeden z klíčů, s jejichž pomocí bylo možno identifikovat falešné části skládanky. Obraz, který měl být z jednotlivých částí sestaven, měl svůj původ v dobrodružství prožitého během podzimních prázdnin. Úkoly byl opravdu rozmanité: hledání hrobu Jaroslava Marvana, luštění hlavolamů, naučení se nazpaměť legendy o Bruncvíkovi či přemožení agresivní důchodkyně. Vedle těchto postav, které by snad bylo možné nazvat kladnými, se ale na Vyšehradě vyskytovaly i jakési přízraky, schopné pouhým dotykem způsobit celé skupince velkou újmu - odebrání jednoho či dvou předmětů (částí skládanky nebo klíčů), oslepení jednoho z členů skupinky, zbavení jednoho člena zdravého rozumu, takže musel po každém opakovat, co mu kdo řekl, a nebyl schopen sám vyjádřit své myšlenky, a podobně. Samozřejmě, že skupinky příliš netoužily po setkání s těmito tvory.
V poledne se hra asi na hodinu přerušila a děti navštívily dobré duše bydlící v okolí Vyšehradu (Myška, Wykostějovi atd.), ohřály se u jejich domácích krbů, pojedly ze svých zásob a nabraly sílu k odpoledni. Krátce před druhou pak opustily poskytnutá přístřeší a vydaly se zpět na Vyšehrad. Zde musely nejprve překonat menší šok ze skutečnosti, že dobré postavy se nyní podobají přízrakům z dopoledne a nové přízraky se naopak podobají postavám, které dopoledne rozdávaly herní předměty. Ale ještě mnoho částí skládanky a klíčů chybělo a mnoho úkolů bylo třeba vykonat: zjistit jména farářů vyšehradského kostela, dát dohromady spojení městskou dopravou na Vyšehrad (kdopak jim to asi zadal?:-) nebo porazit v souboji na stužky velmistra tohoto umění.
Po čtvrté hodině se skupinky sešly před vchodem do kostela sv. Petra a Pavla a pokusily se dát dohromady získané kousky skládanky. Zjistily ale, že jim chybí příliš mnoho částí, a proto jim dobrá víla poradila pokusit se získat ty zbývající od mazaného obchodníka. Obchodník ale nejevil moc chuti k takové výměně, takže se děti rozhodly pro jednoduché řešení: vzít si zbytek skládačky násilím. Jejich protivník si však přivolal na pomoc ohromné množství svých poskoků a památný Vyšehrad se stal dějištěm velké bitvy, která jistě vejde do dějin. Nejprve se zdálo, že se zlotřilému obchodníkovi podaří děti porazit a zbytek skládačky prodat někomu, kdo by určitě nabídl více peněz, ale pak děti přešly z obrany do útoku a do dvou minut byl "businessman" krom dětí jediný živý na bojišti. Zklamaně ukázal dětem svého pohůnka na kole, který u sebe držel všechno to, co děti chtěly, a po krátké honičce bylo možno konečně dát skládanku dohromady. Myška pak vyhlásila nejúspěšnější skupinku (Veroničina) a děti se pak rozešly do svých domovů. To, co dnes zjistily, jistě jednoho dne využijí...

Martin Koumák

Fotky zde.