Kronika akcí
Bušení dešťových kapek na okenní parapet v sobotu ráno napovědělo nám všem, že víkend pod širákem bude dobrodružný. Sraz na Smíchovském nádraží zvládli všichni, až na Řepu, který svůj pozdní příchod obhájil neurčitým argumentem, že "měl problémy s dopravou". Po cestě nás zdržela ještě bouračka na Jižní spojce a Luďův odpadlý stěrač, ale zdárně jsme dorazili ke zřícenině hradu. Již ze vzdálenosti půl kilometru bylo slyšet rytmické dunění. Na malebném místě, kde jsme měli strávit romantický víkend, bylo zaparkováno pár karavanů s holandskými značkami, mohutná repro soustava vydávala monotónní zvuky techna a přímo před repráky spalo pár dredovatých týpků. To, co by probudilo mrtvého, měli tito chlápci jako ukolébavku. Holanďan v kšiltovce nás obeznámil s faktem, že tato nelegální techno party tam bude celý víkend, ale že můžeme zůstat. Řepovi se nápad zalíbil. Byl přehlasován.
S hledáním nového místa jsme si nedělali příliš hlavu - zabodli jsme prst do mapy. Před výsadkem jsme pojedli v nádražní restauraci s místními dělníky. Na pozdrav nikdo neodpověděl, jídelní lístek byl načmáraný křídou na tabuli. První otázka hostinského "kdo si dá pivo?" evidentně nesměřovala na dámy. Ty si musely na svoje džusy poněkud počkat. Řepa si pochvaloval lehký obídek, když snědl svoji porci, dojedl po Luďovi řízek, po mě půl talíře hranolků s tatarkou a po Bětce půlku smažáku a hranolky.
Dojeli jsme na místo a vyrazili na průzkum okolí. Sebevědomě jsme vykročili vstříc neznámu, napojení na značenou turistickou trasu jsme neuznali za nutné. Prošli jsme všechna zajímavá místa v okolí, mezi něž patřil krásný les, skála, koňská farma, býčí farma, kraví farma, vojenský vysílač a malebné místní vesničky. Tři hodiny v dešti vykonaly své. Řepa důmyslně vytvořil z kapuce své pláštěnky rezervoár pitné vody, ale dali jsme přednost horké čokoládě v hospůdce. Přestalo pršet a na cestě zpět jsme stihli uschnout.
Místo na přespání jsme našli rychle. Bylo nádherné. Rozdělali jsme oheň a pustili se do špekáčků. Trochu nás překvapilo, že špekáčky po styku s ohněm nezačaly vydávat pach spálené gumy, ale krásně voněly. Že místo zkrabatělého plastového střívka se začala tvořit propečená kůrčička. Že místo vysušené sojové hmoty jsme jedli opravdový špekáček! V tu chvíli jsme zjistili, že nakupovat v jihočeské malé masně je lepší než v pražském supermarketu a že těch 10 špekáčků je zatraceně málo...
Až do půlnoci jsme hráli dračí doupě. Hra ve stručnosti vypadala tak, že Luďa - válečník bojoval s pouličními rváči a snažil se skamarádit s jedním gangem. Řepa - hobit, když už nic jiného, na rváče aspoň z dálky házel kamení a pak zdrhal. Bětka - hraničářka si vydělávala mytím nádobí a poklízením v kostele a elfka Míša se vydávala na noční procházky do parku nebo na rande s vojáky městské gardy.
Ráno dal Řepa skromnou snídani... několik krajíců chleba s centimetrovou vrstvou másla a lovecký salám. Bábovku od Míši si nechal na potom, až bude hlad (asi tak za hodinu). Nedělní dopoledne jsme prozkoumávali staré městečko Jistebnice, kde byl nalezen husitský kancionál s "Ktož sú boží bojovníci". Navštívili jsme malou cukrárnu s malými cenami (čaj za 6 Kč apod.), prošli městečko a vyrazili zpět do Prahy. Další výprava je plánována na srpen...
Bohouš
