Kronika akcí
Již potřetí se v "našem" dětském domově v Žíchovci konalo klání jihočeských domovů, známé jako Babí léto, a již potřetí jsme u toho byli i my. Letošní ročník nesl název "Indiana Jones a tajemná strunkovická výprava" a jak z názvu vyplývá, byla celá akce zaměřena na archeologii a činnosti s ní alespoň trochu spojené. Už samotný odjezd na místo akce se ukázal být komplikovanějším než se původně plánovalo, neboť první auto (ve složení Koumáci, Petr, Matěj, Bětka, Řepa a Karolína) vyrazilo z Prahy s téměř dvouhodinovým zpožděním, což ovšem na druhé straně mělo tu výhodu, že obvyklý páteční nával už dávno odezněl, takže silnice byly poměrně volné a cesta nám příjemně ubíhala. Do okamžiku, kdy si Řepa vzpomněl, že má s sebou svůj MP3 přehrávač, a rozhodl se nám předvést svůj hudební (ne)vkus:-). No, nějak jsme to přežili a už za tmy dorazili do Žíchovce. Pozdravili jsme se s paní ředitelkou a ve stručnosti jí vylíčili průběh zítřejšího dne. Na oplátku jsme dostali tři mísy chlebíčků, takže jsme se přesunuli do areálu školní budovy, kde jsme měli přespat, a spokojeně si plníce žaludky čekali na osádky ostatních dvou aut (Líza, Myška, Kuba Vokurka, Veronika, Honza Šafránek, Melánie, JItka, Luďa, Tereza, Franta, Eva a nový kamarád Andrej, snad jsem na nikoho nezapomněl).
Když už jsme byli téměř všichni (ještě byl naplánován příjezd čtvrtého auta v časných ranních hodinách, ale na lidi z něj už se nám celou noc čekat nechtělo), nastínila Veronika předpokládaný průběh zítřka včetně většiny pravděpodobných i nepravděpodobných situací, které by mohly nastat. Rozdělili jsme si rekvizity, úkoly a úlohy na ráno, místa na spaní, těch několik málo matrací, které se nám podařilo po budově najít (zdaleka ne všichni měli s sebou karimatku, zmiňovanou v povinné výbavě) a zdrceni informací, že snídaně je naplánována na sedmou hodinu ranní (!!!) ulehli ke spánku.
Ráno, třebaže tomu večer věřil jen málokdo, se nám skutečně podařilo vstát a v onu časnou hodinu se dostavit k bohaté a pestré snídani a nabrat energii. Následovalo několik posledních připomínek, úprav na rekvizitách a pomalu už byl čas začít vítat první účastníky z ostatních dětských domovů. Mezitím dorazilo i poslední auto s Viktorem, Lucinkou a Paulou (uvědomme si, že vyráželi z Prahy někdy v šest ráno!), čímž se organizační tým zkompletoval.
Když pak dorazily na místo i všechny děti, předstoupil před ně slavný archeolog dr. Indiana Jones junior, zvaný Indy, se závažnou zprávou: cestou na výroční 20. archeologické sympozium byl přepaden neznámými útočníky a okraden o poklad nedozírné ceny. Jeho pomocníci pachatele pronásledovali a snad něco získali zpět, ale jsou roztroušeni po celém okolí a on nemá čas je shánět. Proto prosí děti, aby jeho jednotlivé spolupracovníky obešly a pokud možno co nejvíc částí pokladu mu přinesly zpět. Jednotlivé skupinky tedy vyrazili různým směrem a postupně nalézali jednotlivé Jonesovy přátele. Ti však nehodlali těžce nabytý poklad vydat kdejakému hejhulovi a děti tak musely prokazovat své schopnosti, aby tyto nedůvěřivce přesvědčily, že je skutečně posílá Indiana Jones. Škála úkolů, která na ně čekala, byla skutečně pestrá: vedle činností, které vás ve spojitosti s archeologií napadnou jako první, tedy kopání v zemi a očišťování nalezených předmětů, se děti seznámily i s archeologií experimentální (výroba luku a keramických nádob), musely se naučit chápat skryté významy a dvojí smysl starých nápisů, zakreslovat prostor naleziště do mapy... Protože Indiana Jones není žádná padavka, má v týmu i experty na prolézání podzemím mexických pyramid či na průchod tropickou džunglí plnou pavouků a hadů a i u nich samozřejmě děti musely prokazovat své schopnosti. Pokud svůj úkol zvládly, obdržely část pokladu. Pokud by úkol nezvládly, nedostaly by nic, ale k takovému případu nedošlo.
Okolo třetí hodiny se dětem podařilo získat skoro celý poklad zpátky a vrátit jej do správných rukou, za což jim Indiana Jones vřele poděkoval a pozval je k slavnostnímu ohni. Zde pak každý, kdo se podílel na shánění částí pokladu, obdržel vlastnoručně psaný certifikát od Indiana Jonese a malou sladkou odměnu. Nakonec (s patřičným zdůrazněním, že všichni byli opravdu dobří) vyhlásil dr. Jones tým nejúspěšnějších pátračů, kterým se stali Čipové (bohužel jsem zapomněl, z kterého domova).
Následovala volná zábava, opékání buřtů, zpěv oblíbených hitovek a podobně. Děti z ostatních domovů se spolu se svými vedoucími postupně vydávaly na cestu zpět, až jsme nakonec zůstali jen my a naši kamarádi ze Žíchovce. Ale vše má svůj konec, takže i pro ně nastal čas večerky a my se vydali zpátky do Prahy. Nezbývá než doufat, že i další ročník proběhne tak úspěšně, a poděkovat všem, kteří věnovali čas a energii přípravě toho letošního.
Martin Koumák
Fotky
zde Reportáž z Babího léta 2005
zde
