Kalendář akcí


Facebook


Kronika akcí

Hra po Praze 14. – 15. 11. 2009

Ve dnech 14. – 15. 11. proběhla v pražských uličkách Hra po Praze. Sraz byl ráno v 9:00 u fary kostela sv. Václava, ale v danou hodinu tam téměř nikdo nebyl; teprve po velice dlouhé době se jako švábi na pivo začali „slézat“ další účastníci.

Asi po hodině přišli první vedoucí a pro zkrácení dlouhé chvíle jsme si zahráli hru Gordický uzel (museli jsme rozmotat velice zamotaný lidský uzel). Potom se dostavil vedoucí převlečený za pošťáka a rozdal vůdcům skupin (Vojtovi, Martinovi, Markovi a Šimonovi) objemné balíky, které obsahovaly: plán Prahy, další plán Prahy, informace o rozřazení do skupin a informace o tom, kam se má která skupina dostavit. Já byl ve skupině s Šimonem, Jerym, Adélou a Natálkou. Vydali jsme se do ulice s nějakým opravdu divným názvem. Tam jsme potkali vojáka, který nám oznámil, že byl ukraden jeden ze sedmi klíčů ke svatováclavským korunovačním klenotům. Načež nám řekl, že se večer máme s někým sejít na Malostranském náměstí a dal nám fotky podezřelých osob, které se budou snažit zmařit vyšetřování a které máme fotit pokaždé, když na ně narazíme a rozhodně se máme vyhnout focení od nich. Nakonec nás poslal na Mariánské náměstí za bližšími informacemi.

Na náměstí čekal major Hovorka (mladší Koumák) a ten nám řekl, že se ztratil klíč pražského primátora a dal nám papír o průběhu vyšetřování. Podle papíru jsme zjistili, že ten den se v budově nacházel jakýsi pán, který měl doporučení od jisté velmi vážené staré paní. Problém byl v tom, že nikdo nevěděl, kde se stará paní nachází. Vědělo se jen to, že pravidelně střídá sedm jídelen. Podle složitého výpočtu jsme zjistili, že je dnes v KFC na Národní třídě.

Stará paní tam skutečně byla se svojí vnučkou. Odmítla nám však cokoliv říct, dokud nevyplníme velice složitý test z historie. Test měl dvě části, ale dostali jsme jen jednu. Druhou část jsme dostali, až když jsme vyfotili dvě sochy či stavby z výběru, který nám babička dala. Naštěstí dnes zaměstnávají v informacích velmi příjemné lidi a ti nám dali pár odpovědí na ty otázky. Protože se většina odpovědí dala najít na pamětních deskách, chvíli jsme hledali tyto desky v okolí KFC na Národní třídě. Natálku rozbolelo břicho, a tak jsme ji zanechali v KFC u babičky a její vnučky a od té doby jsem myslím Natálku neviděl, a tak nevím, zdali ji tam nerozkrájeli na řízky. Potom jsme se museli sejít s majorem Hovorkou, abychom mu nahlásili, že jsme v pátrání nijak nepokročili. Třebaže bylo místo schůze s Hovorkou dost daleko od Národní třídy, šli jsme pěšky, neboť jsme cestou plnili otázky. Když jsme měli většinu otázek vyřešenou, dostavili jsme se do toho KFC, o kterém jsem již mluvil. Tam jsme obdrželi nepříliš obsáhlý popis pachatele. Poté jsme se odebrali na další schůzi s majorem Hovorkou. Tam nám bylo oznámeno, že byly odcizeny i další klíče, respektive dalších šest klíčů. Tak jsme se vydali na šest míst, ze kterých byly klíče ukradeny. Tam jsme se vyptávali vyšetřovatelů, kteří tam čekali. Na jednotlivých místech jsme sehnali pět e-mailů a jednu mapku, které pachatelé zanechali na místech činu. Potom, co se nám to tedy podařilo, jsme neměli nic na práci, a tak jsme sbírali síly v McDonaldu na Malostranském náměstí.

Krátce před půl šestou jsme se zvedli a odebrali jsme se na schůzi s vojákem, kterého jsme potkali ráno jako prvního. Ten si vyžádal fotografie, které jsme za den udělali, a pochválil nás, že jich máme docela dost. Načež jsme šli pro změnu na schůzku s majorem Hovorkou. Byla zde i cizí skupina, která nepatřila do Campamenta, nýbrž do salesiánského centra mládeže. Tam jsme dali dohromady vše, co jsme za dne zjistili. Když se nám povedlo spojit e-maily tak, aby to dávalo smysl, zjistili jsme, že se večer (asi tak za hodinu) odehraje schůzka u Národního divadla a po hodině další ve Stromovce. Dohodli jsme se, že Campamento bude odposlouchávat schůzi u Národního divadla a skupina od salesiánů tu u Stromovky, neboť to měli blíž ke své ubytovně. Pak jsme se s nimi rozešli a odjeli jsme na faru, kde nám Karolínina sestra uvařila večeři. Po vydatné véče jsme se vydali odposlouchávat schůzi. Sešel se někdo, kdo si říkal Karlík, a někdo, kdo si říkal Sběratel. Dozvěděli jsme se, že Karlík má zítra v půl jedné přinést mapu podzemí Pražského hradu na obvyklé místo. Když oba odešli, hráli jsme chvíli s majorem Hovorkou na stopovanou, ale moc nám to nešlo, a tak jsme brzy jeli na faru a na kutě.

Ráno jsme si dali snídani a udělali jsme balíčky jídla na cestu. Museli jsme zamést sál, ve kterém jsme spali, ale měli jsme na to jen smetáček a lopatku. Tento nepěkný úkol dostali Marek z Řep, Tomáš a Šimon, protože ráno odmítli vstávat ze spacáků. Když už bylo vše hotovo, vyrazili jsme za novým dobrodružstvím. Na ranní schůzi s majorem Hovorkou jsme přišli o trochu později, ale sám major Hovorka dorazil až po dvaceti minutách. Oznámil nám, že vlastně víme velmi málo. Karlík se prý v neděli nikdy neschází na pravém břehu Vltavy. Major Hovorka nám dal jména sedmi ulic, ve kterých se patrně nacházejí jistá podezřelá individua, která by mohla tušit, kde to „obvyklé místo“ je. Všech sedm míst jsme obešli asi za hodinu, ale všichni ti podivní lidé věděli jen málo, a tak jsme z těch útržků zpráv museli logicky vyvodit, kde se tedy ti zločinci sejdou. Nakonec jsme usoudili, že to budou asi Vojanovy sady. Majora Hovorku potěšilo, že víme, kde se zločinci sejdou, ale řekl, že zásahovka má volno, a tak zbyla všechna práce zase na nás. Major Hovorka nám rozdal stužky a potom, co jsme vysvětlili dětem od salesiánů, jak se hraje stužkovka, jsme vyrazili do Vojanových sadů.

Cestou jsme vymysleli bitevní strategii. Necháme zločince, aby vlezli dovnitř, zablokujeme jediný vchod, major Hovorka všechny zatkne, a když nebudou chtít, tak všechny pobijeme. Jak jsme řekli, tak jsme udělali, ale zločinci nechtěli být zatčení, a tak jsme přistoupili ke konečnému řešení. Josefína měla včera schůzi se Sběratelem ve Stromovce a měla přivést pár „ostrejch hochů“ a ona to splnila dokonale. Proti nám nastoupilo mnoho darebů a myslím si, že početně byli téměř stejně silní jako my. Navíc jsme museli dávat pozor i na Sběratele, který neměl stužku. Kdykoli jsme vystužkovali některého z banditů, napil se nějakého dryáku a pokračoval v bitvě. Na druhou stranu major Hovorka nám také hodně pomáhal, povzbuzoval nás, a když nás bylo mnoho mrtvých, pronesl „Jménem zákona jste živí“ a mohli jsme pokračovat. Po těžkém boji jsme nakonec dareby porazili a klíče jim sebrali. Nakonec bylo vyhlášení vítězů (vyhrála naše skupina), rozdaly se odměny a mohli jsme jít na faru pro věci a domů.

Janek
Fotky zde