
Když jsme dorazili do Bozkova, mile nás přivítal otec Krzysztof, místní kněz. Po vybalení batohů jsme se nedočkavě pustili do přípravy večeře – obložených chlebů. Večeře nám moc chutnala, a pak, dosyta najedeni, jsme se odebrali do svých postelí.
Ráno v deset hodin jsme se nasnídali a rovnou poslali Řepu a Martina Koumáka na nákup. Bylo však zavřeno a vrátili se domů s prázdnou. Naštěstí měl pan farář cestu do města a nabídl se, že je tam odveze autem. Zatímco byli pryč, hráli jsme já, Vojta, Ondra Koumák a Verča hru Kurfiřti. Hra spočívala v obsazovaní panství v Evropě čtrnáctého století. Hru jsem vyhrál já. Když se vrátili kluci z nákupu, pustili jsme se do přípravy oběda – tradičního „Campamentího guláše“, který byl samozřejmě výtečný.
S plnými pupky a deštěm za okny se nedalo moc dělat, a proto jsme zase začali hrát Kurfiřty. Hra skončila nerozhodně, protože venku přestalo pršet a my jsme šli ven. Tam jsme se rozdělili do dvou skupin. V první skupině jsem byl já, Martin Koumák a Verča. V druhé Ondra Koumák a Vojta. Každá skupina šla jiným směrem a po cestě nechávala papírky s úkoly a popisem, kde je schovaný další papírek. Úkoly obou skupin byly sice netradiční, ale vtipné. Luštili jsme šifry, skládali básničky a odpovídali na všelijaké otázky. Když jsme se vrátili, debatovali jsme chvilku o možných změnách pravidel Kurfiřtů, pak jsme se najedli a rozhodli ještě si Kurfiřty zahrát. Po deseti minutách jsme si to však rozmysleli a my „menší“ jsme se odebrali do svých pokojů.
V neděli ráno jsme se jako obvykle nasnídali, načež jsme se vydali do kostela. V kostele se konal průvod a svěcení kočiček; byla totiž Květná neděle. V poledne jsme ještě připravili a snědli oběd (těstovinový salát), uklidili jsme pokoj a kuchyň a hurá domů!
Marek