Kalendář akcí

listopad

25 Herní odpoledne pro malé i velké

prosinec

18 Film s P. na Karláku (výjimečně pondělí)

únor

1 - 4 Pololetní prázdniny na lyžích

Facebook


Kronika akcí

Hra po Praze 13. – 14. 11. 2010

Shromáždili jsme se jako každoročně před farou na náměstí 14. října. Byli jsme rozděleni do skupinek a ponecháni osudu. Naštěstí si nejbystřejší skupinka (netřeba jmenovat) všimla inzerátu žádajícího o pomoc s vědeckým výzkumem. Kdo by se mohl více hodit pro odbornou práci než my? A tak jsme zavolali. Dozvěděli jsme se, že se máme dostavit na Karlovo náměstí pro další informace.

Profesor potřeboval naši pomoc s historickým výzkumem. Strávili jsme tedy několik příštích hodin pobíháním po okolí a shromažďováním pověstí. Může to znít trochu banálně, ale prošli jsme si věcmi, ze kterých by se Chucku Norissovi roztřásla brada. Setkávali jsme se s pochybnými existencemi, které se nás pokoušely uškrtit a otrávit, museli jsme dokonce klesnout k hazardním hrám, ale i přesto se nám podařilo pro profesora získat vše potřebné. Na místě srazu s profesorem jsme však obdrželi jen šifru. Jednalo se o adresu profesorova bytu. U profesora jsme popili čaj, pojedli svačinu a absolvovali kvíz našich vědomostí o pověstech. Profesora zaujala zvláště pověst o Faustovi, takže zbytek odpoledne se zvrhl ve Faustovskou horečku, neboli pobíhání a shánění částí hry Faust od Goetheho. Náš úkol byl splněn, a protože už byl večer, odebrali jsme se zpět na faru.

Vyčerpaní jsme se navečeřeli, poslechli si pohádku a šli spát. V noci jsme však dostali zprávu, že se okamžitě musíme někam vydat. Nevěděli jsme sice kam a proč vlastně, ale rozhodli jsme se věřit našemu zdroji a vydali jsme se s ním.

Byli jsme sice rozespalí a trochu mrzutí, ale po tom, co jsme viděli, jsme rozhodně nelitovali, že jsme se museli vyštrachat z postelí. Profesor se rozhodl, že se upíše ďáblu. Vidina zisku mu úplně popletla hlavu a v Goetheově verzi to s Faustem dopadlo vlastně dobře, takže se nemá čeho bát. Chtěli jsme ho konfrontovat rovnou a vysvětlit mu, co dělá za hloupost, ale on o nás nevěděl a odešel. Rozhodli jsme se tedy dojít za ním druhý den (vyslechli jsme, že bude mít schůzku se svým kolegou).

Druhý den jsme dojeli za profesorem, byl trochu překvapený, když nás viděl, a ještě více překvapený, když jsme mu řekli, že víme o jeho plánu. Nakonec jen pokrčil rameny, že nám do toho nic není. Přemlouvali jsme ho ať si to rozmyslí, že určitě existuje i jiná možnost, jak se dostat z problémů. Nakonec milostivě svolil, že když mu seženeme pět příběhů, kdy někdo poslechl ďábla a nevyplatilo se mu to, možná si dá říct. Tak jsme po skupinkách vyrazili shánět informace, bohužel se nám práci pokoušela překazit jakási podivně zmalovaná individua oblečená povětšinou v černém. Naštěstí se nám povedlo vše přinést včas. Po zjištění, jaké hrůzy by se mu mohly stát, se profesor raději důstojně rozhodl od tohoto nápadu upustit. Bohužel za pět minut za ním měl přijít Ďábel a měli spolu podepsat smlouvu. Tomu se nápad, že by o profesora mohl přijít, moc nelíbil, takže jsme byli nuceni s ním a armádou jeho poskoků bojovat. Samozřejmě jsme je porazili a jako odměnu nám profesor slíbil podíl na zisku ze své knihy.

Adéla

Fotky zde.