tábor 2006

Deník

2006-07-17

Čt - 13.7.2006 Velké finále

Ve čtvrtek zbývaly vyřešit ještě dva problémy, než se budou moci sportovci v čele s členy řádu postavit gildě. Zato to však byly problémy dosti zásadní a času nebylo nazbyt, protože Tudós Fennhéjázó na druhé straně planety shromáždil vytěžené zásoby fennhejazitu a každým okamžikem se je už chystal odvézt, aby je pak mohl využít na výrobu encefalorezonátoru třetí generace a ovládnutí galaxie.

Prvním problémem bylo to, na čem začali sportovci pracovat už včera - navrácení vzpomínky Magadicovi a Makarii a vyřešení potíží s tím souvisejících. Nyní už začalo být jasné, že chybějící vzpomínku jim budou muset vrátit, jakkoli špatné mohou následky být, protože bez ní by nebyli dost silní, aby se mohli postavit samotnému Tudósovi. Zatím ale bylo třeba vyřešit i druhý problém, a to byla ta věc, od které se odvíjelo celé dění posledního týdne - Démasova vzpomínka, pro kterou si v pondělí poslal děti ke Ghanimě. Tehdy, když zjistili, že Ghanima byla zavražděna a vzpomínka ukradena. A nyní už bylo taky jasné, kdo Ghanimu doopravdy zavraždil. Samozřejmě, že to byla Adektra; a Adektra by tím pádem měla mít u sebe i tu důležitou vzpomínku.
Jak ale Adektru najít? Bylo pravděpodobné, že se se vzpomínkou hodně dobře schovala. Sportovci se tedy vydali po území a snažili se získávat informace od zabijáků gildy, které se jim podařilo porazit. A jejich snaha se setkala s úspěchem. Když se všechny oddíly sešly na oběd, daly dohromady získané informace a vyplynulo z nich místo, kde by mohli ukrytou Adektru hledat. Po obědě dorazil komtur už s oběma sourozenci a zeptal se oddílů, jaké byly jejich úspěchy, a také, jak se rozhodli ohledně vzpomínek pro Magadise a Makarii. Sportovci odpověděli, že se rozhodli podstoupit riziko a vzpomínky sourozencům vrátit. To také udělali, ale bohužel se stalo to, čeho se všichni obávali. Magadis a Makaria, kterým se vrátily jejich nešťastné vzpomínky, se na sebe nejdřív vyděšeně podívali, pak se začali hádat a nakonec Makaria rozhořčeně utekla, zatímco Magadis vytáhl meč a začal ji pronásledovat, než ho sportovci zadrželi.
Démas samozřejmě nebyl ze situace vůbec nadšený a rozhodně prohlásil, že teď budou muset sportovci vzniklou situaci napravit. On jim ale momentálně nemůže pomoct, protože se musí vypravit spolu s vybranými bojovníky ze všech oddílů najít Adektru a získat poslední vzpomínku. Když Démas odešel, rozhodli se sportovci obměkčit Magadise a přesvědčit ho, aby svojí sestře odpustil starou křivdu. Bylo to těžké, ale když mu to předvedli i názornými příklady, tak nakonec i on pochopil, že vždycky se dá odpustit druhému, a souhlasil, že se zkusí se svojí sestrou usmířit. Nebyl si ale jistý, jestli ona vůbec bude ochotna mu naslouchat, a tak poslal oddíly, aby ji našly a zkusily ji taky přesvědčit. To se jim nakonec povedlo; předvedly Makarii, že v některých situacích není žádné rozhodnutí správné a že musí pochopit, jak se kdysi její bratr zachoval. Potom se oddíly společně s Makarií vrátily na místo, kde čekal Magadis, a následovala dojemná scéna usmíření sourozenců, kdy si konečně odpustili vzájemné křivdy.
Netrvalo dlouho a dorazil i Démas, kterému se podařilo získat poslední vzpomínku. Ukázalo se, že to byla vzpomínka na starý řádový znak a že ten znak, který celou dobu visel v táboře, a o kterém si všichni mysleli, že je to znak řádu, byl ve skutečnosti přístroj, který Tudósovi a Adektře umožňoval vymazávat postupně členům Řádu další a další vzpomínky. Právě tenhle přístroj kdysi Démas přijal na nátlak Magadise a Makarie, kteří doufali, že jim umožní zapomenout na jejich spor. A teď bylo jasné, že tohoto přístroje znaku se budou muset obyvatelé Síče zbavit a nahradit ho starým řádovým znakem, aby zabránili dalším ztrátám paměti. Nejdřív ale bylo nutné porazit gildu, protože osudná chvíle se již blížila a bylo nutné Tudósovi okamžitě zabránit v tom, aby odvezl pryč zásoby fennhejazitu.

Po krátkém odpočinku a nabrání sil se tedy oddíly opět setkaly s Démasem, Makarií a Magadisem na místě, kde se scházely k jídlu. Komtur je pak odvedl na louku pod Temnou horou, kde promluvil o tom, že současná situace se zdá beznadějná, ale že existují síly, o kterých se Tudósovi ani nezdá. Nakonec otevřel Bránu země, se jejíž pomocí se mohli členové Řádu přemístit za Tudósem a svést s ním rozhodující boj. I sportovci ale měli velice důležitou úlohu: bylo nutné udržet vstup do brány, než se členové Řádu vrátí zpátky, aby branou nemohli projít někteří ze zabijáků, shromážďených v okolních lesích. A brzy se ukázalo, že pro splnění tohoto úkolu bude potřeba veškerých sil. Jakmile totiž komtur s oběma svými pomocníky prošel branou, od Temné hory se ozvalo zlověstné bubnování a vzápětí se ze tmy vynořila velká armáda gildy.
Boj byl těžký. Několikrát se již zdálo, že sportovci podlehnou náporu nepřátel, ale naštěstí jim tu komtur zanechal svoji hůl, u které se mohli oživovat. Několikrát dokonce kdosi z nepřátel využil slabiny v kruhu obránců a podařilo se mu proběhnout do brány, ale sportovci i tak stáli pevně a k žádnému většímu průlomu nedošlo. Ještě několik vln útoku museli obránci snést, až nakonec začal z brány opět vycházet dým a z něj vyšli Démas, Makaria a Magadis s vítězným zvoláním "Tudós je poražen" na rtech. Zděšení nepřátelé se začali stahovat, ale členové řádu je rychle dostihli. Komtur sklál svou holí zlého generála a oba sourozenci mohli konečně sprovodit ze světa zrádnou Adektru. I encefalorezonátory už byly vyřazeny, a tak se ostatní nepřátelé už jen rozprchli po bitevním poli a sportovcům se podařilo je zanedlouho dostihnout a pobít.
Tak byl osud Rhey a celého vesmíru protentokrát zachráněn, Tudós byl mrtev a oddíly se konečně mohly v klidu navrátit do svých ležení a chystat se na zítřek, kdy bude možné konečně v klidu odehrát turnaj a samozřejmě také oslavit velké vítězství.