Jak dobře znáte zpěvník?
Jedním z úkolů, které letos děti musely plnit, bylo hledání úryvků písniček poschovávaných ve zdánlivě banálním textu. Kolik jich dokážete najít vy?
Maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku z letního tábora.
Je ráno, pěknej den a my jsme se na táboře probudili do dalšího dne. A i když prší, musíš vstát, přestože se ti nechce. Potom, co si všichni vyčistíme zuby, se svolává nástup. Jenže ty většinou neslyšíš, jenže ty neposloucháš, takže pak dobíháš z chatky na poslední chvíli a nakonec zjistíš, že nemáš kápičku a musíš se pro ni vrátit.
Potom, co si zazpíváme písničku a vzdáme Pánu díky za toto krásné ráno, jdeme na snídani. Jak jsme rozespalí, tak nám někdy pečivo padá z rukou a jak známo, chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou. Naštěstí máme u nás v táboře řád a pro každého práci, takže služba musí po každém jídle vše uklidit.
Po snídani, si dáme přes rameno ranec svůj a vyrážíme do lesa. A i když spěchat není kam a proč, tak nás vedoucí pořád popohánějí. Někdy potkáme cizí oddíl, a tak vedoucí zakřičí: “Zaútočte na povel”, a my jdeme stužkovat. Pokud se nám nepodaří zvítězit, vedoucí se nás snaží uklidnit slovy, ať se smířím se vším, co nám kdo kdy vzal a motivují nás, že si to vybojujeme zpátky. Musíme se pořád přesouvat k různým postavám z místa na místo, často z jednoho konce území na druhý a to mě zabije, jistojistě. Vedoucí nám neustále opakují: “Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat během plnění úkolů, určitě vyhrajeme.”
Po návratu do tábora se modlíme Anděl Páně a jdeme obědvat. Ve výdejním okénku zahlédneme paže Daniely, které nám nandávají jídlo. Všichni se chopí poháru, nože a vidličky a pustí se do jídla. Po obědě máme polední klid, kdy se všichni mají bezvadně, vyspí se moc.
Po obědě si vedoucí udělají ještě jedno kafe a pak jdeme zpátky do lesů. Většinou je vedro a to nám vedoucí říkají: “Pojďme se napít”. Někdy nám počasí nepřeje a z nebe na nás padá voda voděnka. To jsou pak časy, kdy je to zlý, kdy jdeme v dešti a promrzlí zpátky do tábora.
Po večeři ještě není tma, ale stmívá se a my si jdeme sednout k ohni. I když stále hoří oheň a praská dřevo, častokrát se ozve: “Tak přilož na oheň, ať je větší teplo”. Vyhlašuje se také vítězný oddíl, no to se ví, že jsme vyhráli. Pak už můžeme jít spát, klidně spát a doufat, že tato noc nebude krátká a nám se bude zdát nějaký krásný sen.
Vaše dcera Barbora