S Na Nixeovu radu sháníme celé dopoledne sedm klíčů, které nám v dobývání pomohou. Po polední pauze se všichni společně vydáváme k hradu a postupně otvíráme jednu bránu po druhé; musíme porážet skupinky mravojů, odpovídat na záludné hádanky sochy a především používat své superschopnosti, bez nichž bychom byli při obcházení bezpečnostního systému hradu úplně bez šancí. Po několik hodinách práce se dostáváme až před Královninu komnatu a zde klademe bombu, kterou načasujeme na desátou hodinu večerní. Co je snad ale ještě důležitější a hlavně radostnější, je fakt, že se nám podařilo osvobodit Ajdamínu! Je nám jasné, že její pomoc bude při Poslední bitvě s Mravoji nepostradatelná… Do té doby je ale potřeba se ještě najíst a posléze odpočinout, protože bitva bude náročná… Před 22. hodinou stojí kompletní oddíly sešikovány u vchodu do hradu a vyčkávají. Hned po výbuchu se všichni řítí do hradu a začíná dlouhá a nemilosrdná bitva - Královna je dobře střežena a navíc ještě chráněna oblakem nějakého bojového plynu, takže dostat se k ní není vůbec lehké … Jsme vyčerpaní a zraněných přibývá… Nakonec se ale Vojtovi Bendovi z oddílu Stínu, podaří Královnu zabít a poté již zbylí Mravojové padají jako podťatí. Hurá – vítězství je naše!

Během dopoledne se oddíly postupně trousily do tábora. Děti ze sebe znaveně shodily batohy, vybalovaly a smývaly ze sebe nánosy špíny J. Celé odpoledne bylo zaslíbeno balení a především odpočívání, čehož všichni s radostí využili (nejvíce snad vedoucí :-) ) Osazenstvo našeho tábora se samozřejmě se zatajeným dechem těšilo na to, co přijde večer – Závěrečná hostina a Poslední slavnostní oheň. Kuchařky připravovaly několik druhů salátů a tuny dalších pochutin, jiní zase obrovskou hranici na ohništi, po táboře kolovaly různé „zaručené informace“ který z oddílů vyhraje – prostě klasický poslední den :-)
U ohně bylo nejprve potřeba předat všem (opravdu všem včetně kuchařek a zdravotnice) Diplom; některá věnování byla letos skutečně vtipná, některá dojemná a jiná prostě trefná a pravdivá. A pak přišlo vyhlášení vítěze – stal se jím oddíl Smrt v poušti, vedený Řepou, Terezkou a Píďou (ten nahradil Terezku poté, co onemocněla a nemohla již se svým oddílem vyběhnout do lesa). Pískoví si své vítězství jaksepatří užívali a vychutnávali, ale nakonec i je se podařilo zahnat do postelí. Ráno se totiž brzy vstává, uklízí celý tábor a pak se bohužel musí i odjet L. Nu co, všechno hezké musí někdy končit a my přece víme, že „no to se ví, zase se sejdem, za sedum let, či příští tejden“… :-)