Výlet

Vytvořeno: 20. 7. 2014

Na táboře se sice všem líbí a táborová hra je napínavá a zábavná, ale občas člověk přeci jen zatouží se zase podívat do civilizace a utratit kapesné od rodičů. Protože jsme na Olšině letos byli už počtvrté a zajímavá místa v nejbližším okolí jsme už navštívili v uplynulých letech, padla tento rok volba na město Volary.

Po snídani a poté, co si každý vlastnoručně připravil bagetu na svačinu, jsme vyrazili na vlak a po zhruba hodině jízdy, zpestřené přestupem v Černém Kříži, jsme dorazili do cíle. Ve Volarech jsme nejprve navštívili místní bazén, jehož část hodná paní plavčice vyhradila pouze pro nás. Její kolegyně z pokladny z nás byla nadšená už o něco méně – sama sice ještě při nákupu vstupenek žertovala o tom, že „se děti aspoň vosprchujou“, ovšem když po nás sprchy prohlédla, humor ji rázem přešel a s kamenným výrazem ve tváři jen zkonstatovala, že takhle černé sprchy ještě v životě neviděla. Inu, způsobů jak se zapsat do volarské historie je zkrátka mnoho :)

Po asi hodině a půl trvajícím dovádění v bazénu jsme se přesunuli na centrální náměstí a vzali útokem zdejší supermarket. Zda byly prodavačky z naší návštěvy stejně nadšené jako děti, je otázkou, ale každopádně si už pak nemohl nikdo stěžovat, že mu rodiče s sebou dali moc peněz, které neměl jak utratit.

Protože vlaků z Volar na Olšinu zas nejezdí tolik, nastal pomalu čas se vrátit na nádraží a nastoupit cestu zpátky do tábora. Rád bych při této příležitosti ještě jednou poděkoval ochotnému panu výpravčímu z volarského nádraží, který nám ve své kanceláří naplnil prázdné lahve vodou, abychom měli všichni na zpáteční cestě co pít. To jsme ještě netušili, že brzy budeme mít vody víc než nám bude milé.

Asi tak dvě minuty předtím, než vlak dorazil do naší cílové zastávky Hodňov, se nebe náhle zatáhlo a během několik vteřin se spustil slejvák, který by se dobře vyjímal i v nějakém filmu o biblické potopě světa. Myslím, že co se týče obsaditelnosti maličké boudičky na hodňovské zastávce, jsme určitě překonali veškeré dosavadní rekordy – a to se tam kromě nás ještě zvládlo nacpat i pár dalších výletníků. Nakonec jsme se za pomoci našeho autoparku zvládli všichni dostat víceméně suchou nohou do tábora a v jídelně si ještě zvládli i zazpívat pár táborových hitovek.