Den sedmý - maršál poražen

Vytvořeno: 18. 7. 2014

V pátek nadešel čas rozhodujícího střetnutí s maršálem Vratislavem, který už odhalil, že děti pracují proti němu, a byl rozhodnut porazit je v otevřeném boji. Bojová síla však nebyla vše, neboť v případě bitvy byl maršál připraven vyvolat Dávné, což by znamenalo katastrofu.

Děti se proto rozdělily: Velké oddíly si vzaly za úkol najít a zničit sošky, do nichž byly Dávní zakleti, dřív než je maršál dokáže vyvolat, zatímco střední a nejmenší se vydaly do samotného boje proti maršálovi a jeho gardě. Nalézt ukryté sošky Dávných nebylo vůbec snadné; skutečně nalezeny byly dopoledne jenom dvě ze tří. Velké oddíly je pak donesly na posvátné místo – do kláštera – kde byly sošky za pomoci modlitby a trochy hrubé síly zničeny.

Mezitím se malé a střední oddíly vedené rytířem Güntherem (jedním z patronů) postavily maršálově gardě. Brzy zjistily, že maršál od včerejška stihl zajmout jejich patrony: abatyši Mladu, kronikářku Křesomyslu a dvorní dámu Elišku. Naštěstí děti bojovaly statečně, a tak netrvalo dlouho a všechny uvězněné ženy byly osvobozeny. To už ale maršála Vratislava dopálilo, a tak se rozhodl využít svou tajnou zbraň: Vytáhl svitek a přečetl prastaré zaklínadlo pro přivolání Dávných: „Volám krále zmaru, prosím vbrzku sestup, prolom poslední brány!“ a ... nic se nestalo. Velkým oddílům se podařilo Dávné zničit dříve než je maršál stihl vyvolat. To byl pro maršála i jeho gardu nečekaný obrat. Děti využily příležitosti a netrvalo dlouho, než byla maršálova garda poražena. I sám maršál padl, zabit odvážným Viktorem z oddílu Silných velrybek.

Odpoledne pak bylo ve znamení oslav, hlavně pro ty nejmenší, kteří se tak statečně podíleli na porážce maršála. Na počest vítězství byl také uspořádán v táboře turnaj. A večer u táboráku oslava pokračovala: Nejmenší oddíly, které druhý den odjížděly, dostaly diplomy a odměny, zatímco spolu s nimi se radovaly u ohně i jejich patroni. Chyběl jen král Anteportas, který se ještě nevrátil zpět do své země.