Den osmý – Pátrání po vrahovi

Vytvořeno: 19. 7. 2014

V sobotu dopoledne naše malé kytičky, velrybky, ptáčci a další drobná zvířena usoudili, že poražení maršála byla taková pěkná tečka za jejich týdenním úsilím a že je na čase vydat se domů. Když si pobrali všechny své svršky i spodky… dobře, tedy alespoň větší část svých svršků a spodků, vydali se na nedaleké nádraží. A věřte nevěřte, právě tam se krátce před příjezdem vlaku zjevil sám pan král, byl samý úsměv a velice jim děkoval za veškerou pomoc. A tak kytičky odjely v bláhové naději, že mír a blaho Ocúnie jsou na dosah ruky.

Bohužel však není vždycky vše tak hezké, jak to vypadá. Ani král by se asi nebyl tak vesele usmíval, kdyby věděl, že v lesích Ocúnie právě chladnou těla čtyř jeho věrných zastánců (což, vezmeme-li v potaz, že těch zastánců bývalo asi tak devět, není až tak málo). Větší děti se tuto děsivou novinu dozvěděly již z kraje dopoledne, a protože nikdo netušil, kdo mohl spáchat tak ohavný zločin, daly se do pátrání. Záhy vyšlo najevo, že rána přišla z nečekané strany: vrahem musel být někdo z patronů, z těch, kterým děti až do dnešního dne snaživě pomáhaly. Pátrání se protáhlo až do odpoledne, kdy se děti (poté, co zchladily své přehřáté mozkové závity chladnou vodou v rybníce) zúčastnily výslechu všech přeživších patronů. Následně daly hlavy dohromady, zamyslely se nad všemi indiciemi a navečer již bylo Královské vyšetřovací komisi doručeno jasné obvinění: rytíř Günther von Kniprode spáchal v noci na dnešek čtyřnásobnou vraždu!