Stejně jako minulý rok, vyrazily děti, které rády lyžují, na pololetní prázdniny do Jablonce nad Jizerou. Doprovodilo je 5 vedoucích. Ve čtvrtek, 30. 1. 2014, vyjela skupina z Prahy a ubytovala se na tamější faře. Já jsem se se svým bratrem Martinem dopravila o den později autem ze Dvora Králové. Přivítali nás Koumák s Vojtou a po převlečení jsme se vydali do SKI areálu Kamenec, kde se už ostatní proháněli na lyžích.
Odpoledne nám ne příliš příjemně „zpestřil“ úraz nohy Betynky. Musela být převezena sanitkou do nemocnice v Jilemnici k ambulantnímu ošetření.
Vpodvečer jsme se vysíleni lyžováním ploužili s lyžemi v rukou až k faře. Náladu nám vylepšila skvělá večeře, kterou pro všechny již den dopředu připravila Verča a také příjezd usměvavé Betynky, u které by se zdálo, že s ní noha v ortéze nic neudělala. Před spaním se děti zabavily hrami a nechaly si číst pohádky.
V sobotu po snídani se opět vyrazilo na svah. Děti lyžovaly po skupinkách a užívaly si pěkného počasí. K obědu nám Vojta přinesl namazané chleby a po posilnění se pokračovalo v lyžování až do večera, tentokrát bez vážnějších komplikací. K večeři byl výtečný guláš. Hry jako elektrika či „Přijela babička z Číny“ všechny zcela uchvátily J
V neděli jsme hned ráno šli na mši (sice rozespalí, nadšení J) do kostela vzdáleného od fary co by kamenem dohodil. Po zajímavé bohoslužbě, kde každý obdržel svíčku, jakoby se děti předháněly, komu zůstane déle zapálená i za cenu případného podpálení čehokoliv a kohokoliv. Marek všem připravil delikátní chleby-tousty, které si (nejen) děti oblíbily a nemohly se jich nabažit.
Asi v 11 jsme museli s bratrem odejít na vlak a naše cesta proběhla v klidu až na malý zádrhel v Martinicích. Nastoupili jsme do jiného vlaku a jeli na opačnou stranu („ale fakt tam žádnej jinej vlak nebyl“). Ostatní dorazili do Prahy v pořádku s myslím, že si vedoucí i děti pololetky dosyta užili.
Klára Kazmirovská
