Tentokrát jsme se rozhodli jet místo do Vratislavic nad Nisou do vesnice Jistebnice poblíž Tábora. Sraz byl ve čtvrtek 28. října na Hlaváku. Cesta proběhla hladce a v pořádku jsme dorazili na faru u kostela sv. Michaela. Bylo nás asi 15 plus vedoucí.
K zajištění povznesené nálady i ve vypjatých chvílích po padesáti kilometrech chůze obtížným terénem, kdy vzpomínky na denní světlo zdají se být jen škodolibými hříčkami naší představivosti, povolala naše skupina poutníků pěvce a hudebníka – slovutného Čendu von Ukulele, autora tohoto textu.
Sraz byl tentokrát u Národního divadla. Když všichni dorazili, rozdělili jsme se do šesti týmů. Pak jsme se přesunuli do podchodu u Divadelní ulice, a tam jsme zahlédli Richarda, kterého někdo pronásledoval (později jsme se od Richarda dozvěděli, že to byli dva nájemní zabijáci – Croup a Vandemar).
Všechno jednou končí, takže jsme se letos rozhodli již tradiční Pacov vyměnit za Vratislavice nad Nisou blízko Liberce. Letos jsme proto neodjížděli jako obvykle z Roztyl, ale z Černého Mostu. Celkem nás bylo kolem třiceti.
Ke konci léta neodmyslitelně patří Babí léto v Žíchovci, stejně jako tábor k létu, Drsoň k jaru a podzimky k podzimu. Tématem letošního ročníku byli komiksoví superhrdinové.
Slivice se nachází necelých padesát kilometrů od Prahy. Dalo by se tedy čekat, že nebude těžké se tam dostat. Ale natvrdlost některých dopravců a jedna malá železniční výluka dokázaly změnit jednoduchou cestu na napínavou okružní výpravu, ze které by měl radost i Jules Verne.
Byl deštivý večer, pozdní máj... a my jsme právě vystoupili z vlaku na lovosickém nádraží. I ti největší optimisté mezi námi začali připouštět, že v ponurých předpovědích norských meteorologů by se mohlo skrývat zrnko pravdy.
V Roztokách a okolí je pěkně, to jsme si ověřili při různých příležitostech už hodněkrát. A když na zdejším zámku zorganizovali výstavu o výrobě čokolády a současně ještě jednu o populárních postavičkách Jů a Hele, tak bylo jasné, kam se letos podíváme na tradiční předtáborový výlet s malými dětmi.
Jelikož bydlím daleko od Prahy, musel jsem s kamarádem brzy vstávat a jet autobusem. Když jsme přijeli na stanici Anděl, už jsem se zorientoval a podle věže kostela našel cestu. Viděl jsem před farou stát jiné lidi a děti, tak jsem se ujistil, že jsme správně, někoho jsem znal u tábora či z jiných akcí. Odevzdali jsme batohy a rozdělili se do týmů. Hned na začátku jsme zhlédli scénku, kde jsme se dozvěděli, že nějací joudové chtějí otevřít pomocí mocných symbolů bránu a vpustit do našeho světa démony.
Stejně jako minulý rok, vyrazily děti, které rády lyžují, na pololetní prázdniny do Jablonce nad Jizerou. Doprovodilo je 5 vedoucích. Ve čtvrtek, 30. 1. 2014, vyjela skupina z Prahy a ubytovala se na tamější faře. Já jsem se se svým bratrem Martinem dopravila o den později autem ze Dvora Králové. Přivítali nás Koumák s Vojtou a po převlečení jsme se vydali do SKI areálu Kamenec, kde se už ostatní proháněli na lyžích.
K podzimu neodmyslitelně patří mimo jiné i pouštění draků, to ví každý, kdo někdy viděl například obrázky Josefa Lady. Protože první drakiáda, kterou jsme uspořádali loni, se moc povedla (i když reportáž z ní na našich stránkách chybí, ale co se dá dělat), rozhodli jsme se výlet s pouštěním draků letos zopakovat. Nově si navíc děti měly draky pod vedením šikovných vedoucích i samy vyrobit.
Čas vyplutí do hlubin Nového světa se blíží, a tak se skupina obzvláště statečných námořníků vydala na první výpravu už minulý víkend na ostrov zvaný Sloup.