Kalendář akcí

listopad

25 Herní odpoledne pro malé i velké

prosinec

20 Film s P. na Karláku

únor

1 - 4 Pololetní prázdniny na lyžích

Facebook


Kronika akcí

Hra po Praze 2014

Sraz byl tentokrát u Národního divadla. Když všichni dorazili, rozdělili jsme se do šesti týmů. Pak jsme se přesunuli do podchodu u Divadelní ulice, a tam jsme zahlédli Richarda, kterého někdo pronásledoval (později jsme se od Richarda dozvěděli, že to byli dva nájemní zabijáci – Croup a Vandemar).

Toto pronásledování se ve skutečnosti odehrávalo v Podprahu, což je jiný svět zvláštních bytostí. Richard se před těmi dvěma zachránil tak, že se z Podprahu přenesl do normální Prahy. Nejdříve si myslel, že ho nevidíme (jak to bývá u normálních lidí z Prahy), ale my jsme výjimečná skupina, takže vidíme i to, co se děje v Podprahu. Rozhodli jsme se, že mu v boji s Croupem a Vandemarem pomůžeme.

 

Neobyčejným výtahem na mostě Legií jsme se z Prahy přemístili do Podprahu, kde jsme se potkali s Lady Dvířka, Richardovou dobrou přítelkyní. Lady Dvířka nám řekla, že pokud chceme Richardovi pomoci, měli bychom zjistit o Vandemarovi a Croupovi nějaké informace. Rozdala nám proto mapy a my jsme vyrazili pro informace. Potkali jsme mnoho zajímavých postav (Cygna, Širokého a další) a plnili jsme jejich přání. Také jsme bojovali se Slimáky (nebo snad Škvírami), to byli prostě naši nepřátelé.

 

Mladší oddíly se ve dvě hodiny odpoledne sešly s Lady Dvířka v Zítkových sadech u Palackého náměstí. Provedly rituál, který oslabil moc Croupa a Vandemara. Zabijáci se pokusili rituál překazit, ale i když dorazili v doprovodu několika Slimáků, byli drtivě poraženi.

 

Starší oddíly se tou dobou sešly pod Petřínem. Tam jsme potkali Hunter, slavnou bojovnici z Podprahu, která přišla o svůj oštěp. Také jsme se naučili, jak při stužkovém souboji takticky rozdělit dvojici sehraných protivníků – dva figuranti při nácviku představovali Croupa a Vandemara. Poté jsme šli pro oštěp, který nám později také pomohl v boji. To ovšem nebylo nic jednoduchého, oštěp byl schovaný v zarostlém kopci a ke všemu ho hlídala spousta Slimáků, kteří nás zabíjeli pouhým pohledem – všichni jsme dostali odlišné dvojice barev, a jakmile jsme od některého Slimáka slyšeli naše dvě barvy, museli jsme se vrátit, abychom mohli pokračovat dál. Nakonec jsme se ale oštěpu zmocnili a měli jsme část boje hotovou.

 

Dozvěděli jsme se od Hunter, že na Petříně žije Richardův dobrý kamarád Petr Petříček, který je dost zvědavý a vždycky chce všechno vědět. Naše přítomnost mu tedy určitě neunikla a nejspíš za námi vyslal nějakého vyzvědače. Zahlédli jsme podezřelou osobu, tak jsme se ji pokoušeli nenápadně sledovat. Občas jí sice bylo divné, proč za ní tak jdeme, ale zvládli jsme to a Petra Petříčka jsme našli. Řekl nám, že nájemné zabijáky poštval na Richarda on, protože ho Richard trochu urazil. Sám toho ale litoval a byl zoufalý. S ním jsme se pak vydali k Petřínské rozhledně, kde jsme se setkali s Croupem a Vandemarem.

 

A pak nastala závěrečná bitva! Kromě Croupa a Vandemara proti nám stálo i velké množství Slimáků. Zabijáci měli navíc ve svém držení velkou krysu, pomocí které zabíjeli dotykem. Na naší straně byla naštěstí Hunter, která nás oživovala svým oštěpem; naše protivníky oživoval buď Vandemar nebo Croup, podle toho, kdo měl zrovna u sebe krysu. Proto bylo potřeba je od sebe oddělit, jednoho z nich zneškodnit, pak zabránit, aby ho ten druhý oživil, a nakonec vyřídit i toho druhého. Bylo to obtížné, zvlášť když u sebe stále měl krysu, ale povedlo se!