Kalendář akcí

srpen

4 - 17 Tábor

Facebook


Kronika akcí

Výlet Pendolinem 29.1.2005

Chcete-li si s někým dát koncem ledna v ranních hodinách sraz, za žádnou cenu se nedomlouvejte na Masarykovo nádraží. Ačkoli termín "hala u pokladen" působí solidním a především dobře vytápěným dojmem, zdání v tomto případě klame. Možná se jedná o silně subjektivní pocit, ale čekáním v neustálém průvanu jsem nabyl přesvědčení, že v oné hale by zmrzla snad i nemrznoucí směs.

Postupně se objevovali i další účastníci výletu, takže nakonec nás v mrazivé nádražní hale stálo deset - Káča s Tomášem, Lukáš, Ondřej Plch, Luďa, Řepa, David a Martin Španělovi, Martin Koumák a já. O.T. ani Jarka, ačkoli oba přislíbili účast, se nedostavili. V zájmu obsazení výhodných míst jsme okamžitě vyrazili na příslušné nástupiště... a tam jsme spatřili VLAK. Vlak hodný toho jména. Vlak třetího tisíciletí. ("Dost divnej vlak," jak to později komentoval Lukáš, když zjistil, že souprava se při jízdě chová velice neromanticky, jelikož nedrncá.) Po několika okamžicích nejistoty se rozzářilo nepatrné světélko u dveří, ty se vzápětí otevřely a my jsme mohli nastupovat. Díky prozíravě zvolenému času srazu jsme vybojovali dostatek sedadel, a tak jsme mohli celou cestu absolvovat ve velice pohodlných pozicích. Každý se bavil jinak - Luďa s Řepou hráli piškvorky, Lukáš vše kritizoval, Ondřej hrál na kytaru a Káča nás krmila jakousi španělskou čokoládovou specialitou. Vlaková četa se činila, rychlost během jízdy vystoupala až na neuvěřitelných 161 km/h.
V Děčíně jsme se po dlouhé debatě s mluvícím orientačním plánem rozhodli navštívit Pastýřskou stěnu, pískovcový masiv s rozhlednou. Ještě předtím jsme však museli občerstvit v restauraci U Mostu, kde nás personál upozornil, že slibovaný výtah je už několik let mimo provoz. Tato zdrcující zpráva některé odradila od plánovaného výstupu, takže nakonec se nás na vrchol vydalo pouze sedm. Výhled byl úžasný a inspiroval nás k soutěži - kdo dohodí nejdál sněhovou koulí. (Přirozená skromnost mi brání uvést, kdo v soutěži zvítězil.)
Po sestupu se k nám připojili zmínění tři lenoši, načež jsme vyrazili směrem k nádraží, abychom stihli vlak do Prahy. Cestou jsme ještě zvládli letmo navštívit Děčínské okresní muzeum , kde jsme si koupili nějaké ty suvenýry a kde se prý nesmělo fotit.
Protože ten den už žádné Pendolino do Prahy nejelo, museli jsme se (k Lukášově velkému zadostiučinění) spokojit s "obyčejným" vlakem. S krátkým přestupem v Ústí nad Labem jsme bez větších problémů dorazili domů.

Ondřej Koumák

Fotografie zde.
Související články:
Pendolino v pravidelném provozu s cestujícími