Když jsme dorazili do Liběchova, sedli jsme si v parku na lavičku a pojedli jsme; chci podotknout, že můj sýr jakožto nejlepší jsme snědli jako první. Poté, co jsme takto posvačili, jsme se vydali na cestu přes pole, hory, lesy, louky, moře, oceány a silniční závoru. V lese jsme narazili na pískovcový útvar ve tvaru šišky s dírou na sezení (znázorněno na fotce, možná to nebyla šiška). Útvar jsme prohledali a vydali jsme se na prostranství, odkud jsme se měli rozejít a hledat vhodné tábořiště. Pouze Míša našla použitelné místo na noc (což bylo odhlasováno jediným členem poroty – kdo to asi mohl být?). Přesunuli jsme se tam a každý si našel prostor na spaní (tedy až na mě – já jsem si pořád nemohl vybrat).
Nakonec jsem si ustlal vedle Tomáše, stejně jako Standa. Když jsme měli rozloženo všichni, rozdělali jsme oheň, povečeřeli jsme, vykonali jsme hygienické potřeby a uložili jsme se ke spaní. Před spaním ještě Koumák vyprávěl Dračí doupě (což nestálo za moc, protože to Koumák neměl vůbec akční).
Dalšího rána jsme se probudili s úsměvem na tváři, teda aspoň někdo. Začali jsme snídat, a tak jsem tedy vylezl ze spacáku. Nasnídali jsme se a vyrazili jsme na dlouhou cestu, vedoucí přes několik vesnic. Náš odbyt vody z těla byl hodně vysoký a vody v láhvích ubývalo, poprosili jsme tedy obyvatele první vesnice o natočení vody do lahví; ti nás potěšili, jelikož vyslyšeli naše přání. Tak jsme poprosili v každé vesnici, do které jsme přišli.
Po kusu cesty jsme dorazili na statek Míšiny babičky, který se rozkládá asi na dvou hektarech půdy. Tam jsme si uložili batohy do chatky a Míšina babička nás obdařila výbornou večeří; bohužel si už nevzpomínám, co to bylo, ale bylo to „fakt dobrý a velký“. Naneštěstí nás však nemohla zároveň obdařit pitnou vodou na noc a na ráno, protože bylo porouchané čerpadlo...
Pak jsme se vydali do kostela, který prostě nemohli postavit blíž, a kvůli tomu, že ho blíž nepostavili, museli jsme jít až někam do háje (projít dvěma vesnicemi a dojít do třetí), abychom stihli mši v sobotu. Když mše skončila, šli jsme stejnou cestou zpátky.
V chatce jsme si ustali a uložili se. Tentokrát jsem se ujal vyprávění já, časem jsme všichni usnuli. Ráno jsme se probudili a dostali jsme docela dost vydatnou snídani. Sbalili jsme věci a vydali jsme se na cestu, ušli jsme téměř stejnou vzdálenost jako v pátek, ale šli jsme jinudy. Napili jsme se na Čertových hlavách, což jsou dva útvary z pískovce přitesané do tvaru hlav čertů. Poté, co jsme je prohledali, (Tomáš, já a Standa), vydali jsme se zase dál. Po cestě jsme se ještě zastavili v hospodě na zmrzlinu.
Z hospody už to nebylo daleko na zastávku, odkud nás autobus odvezl na nádraží Holešovice. Tam jsme se rozloučili a rozešli se domů.
Marek
Fotky zde